Chemici se specialisty Státního ústavu radiační ochrany společně monitorovali radiaci z vrtulníku

28.1.2016 • 314. centrum výstrahy proti zbraním hromadného ničení v Hostivici je jediným armádním zařízením, které působí ve prospěch celostátní Radiační monitorovací sítě (RMS) České republiky. Vojenští specialisté tohoto centra se ve středu 27. ledna společně s odborníky Státního ústavu radiační ochrany zdokonalovali v leteckém monitorování radiační situace na našem území. Výcvik ve vzdušném radiačním průzkumu absolvují vojáci čtyřikrát ročně.

   Spolupráce vychází z realizační dohody uzavřené mezi Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a Armádou České republiky v roce 2014. Dohoda určuje podíl armády na vlastním monitorování radiační situace. Sledování radiace na území ČR se obecně věnuje dlouhodobá pozornost. Počátkem systematického plošného monitorování, které v tehdejším Československu vyústilo ve zřízení celostátní RMS, je duben roku 1986.

   Dne 26. dubna 1986 došlo k havárii v jaderné elektrárně v ukrajinském Černobylu. Jde o nejhorší havárii v historii jaderné energetiky a jednu ze dvou havárií stupně 7, což je nejvyšší stupeň podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES. Tou druhou je havárie elektrárny Fukušima v Japonsku v březnu 2011, kdy byla česká monitorovací síť prověřena v reálných podmínkách.

Hodnoty lze naměřit dodnes

   Radioaktivní spad po havárii v Černobylu je patrný na našem území dodnes, hlavně v Jeseníkách a na Šumavě. Jsou to sice hodnoty nízké, ale i po třiceti letech po havárii dobře detekovatelné. Třicet let je také poločas rozpadu radioaktivního Cs-137 (Cesium), které se v půdě na našem území nachází.

   Skupina monitorování a leteckého průzkumu hostivického centra ve spolupráci s odborníky SÚRO a příslušníky 24. základny dopravního letectva Kbely v rámci společného cvičení provedla vzdušný radiační průzkum. Úroveň radiace měřili pomocí spektrometrického detekčního přístroje záření gama IRIS (Integrated Radiation Information System), který bylo nutné před začátkem monitorování zabudovat na palubu vrtulníku Mi-17. V České republice jsou pouze dva tyto přístroje, jeden vlastní SÚRO, druhý má ve výbavě hostivické centrum.

   „Výsledkem měření, které provádíme ve výšce asi sto metrů nad terénem s rychlostí letu sto kilometrů za hodinu, je záznam energetického spektra ionizujícího záření. Místem pro vzdušný radiační průzkum se stala chráněná oblast Šumavy,“ vysvětlila starší důstojnice skupiny monitorování a leteckého průzkumu nadporučice Veronika Topičová a doplnila, že naměřené hodnoty se po skončení měření musí dále zpracovávat a vyhodnocovat.

Ideální je měřit nad vodní plochou

   „Měřicí systém IRIS je nutné v průběhu měření znovu zkalibrovat a odečíst jednotlivé složky pozadí (kosmické záření, pozadí samotného vrtulníku a produkty přeměny atmosférického radonu). Pro tyto účely je vhodné provést měření nad dostatečně velkou vodní plochou, která účinně odstíní záření gama vyzařované ze zemského povrchu. Právě z tohoto důvodu jsme s vrtulníkem museli viset několik minut těsně nad hladinou vodní nádrže Nýrsko,“ objasňuje Aleš Froňka ze Státního ústavu radiační ochrany.

Kontaminovaní divočáci

   Pro zajímavost, největší koncentrace spadu se nachází v hloubce do třiceti centimetrů pod zemí, kde divočáci rozhrnováním půdy nacházejí v lesích svou potravu a tímto se kontaminují. Není však třeba se obávat. Pokud bychom za rok snědli 15 kilogramů masa kontaminovaného divočáka, pak dávka ozáření by odpovídala pouze padesáti procentům dávky, kterou každý z nás obdrží ročně od přírodního pozadí, uvádí informace Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO).