Pietní akt

Plk. gšt. Pavel Marcinko byl vojákem, důstojníkem v době, kolem které chodíme tak trochu po špičkách v souvislosti s dominantní ideologií, jejímž nástrojem byla i armáda. Pokud však umíme dobře dospěle rozlišovat, pak musíme přiznat, že díky generaci vojáků, mezi které Pavel Marcinko patřil, jsme těmi, kým jsme. Odvedl dobrou profesionální odbornou práci. Jeho kolegové i podřízení si ho vážili. Nebyl tupým lampasákem ČSLA, ale profesionálním vojákem – srdcařem. 

Narodil se 13. března 1945 v Šarišskej Porube.

1963 nastoupil na ženijní technické učiliště v Bratislavě

1966 byl jmenován velitelem čety chemického průzkumu 20. motostřelecké divize v Karlových Varech a postupně stoupal v hodnostech u jmenované jednotky.

1983 se stal náčelníkem chemického vojska 1. armády v Příbrami.

1986 se stal náčelníkem chemického vojska Západního vojenského okruhu v Táboře

Byl u formace chemického odřadu vyslaného v roce 1990 do Perského zálivu, u vytváření první profesionální vojenské jednotky nám známé jako 9. rota a nakonec i u dělení chemického vojska nově vznikající České republiky a Slovenské republiky.

Do zálohy odešel v roce 1996.

Říkal: „Smysl mého života vidím v činnosti ve prospěch jiných, nejen příbuzných.“ A na otázku: Co je pro vojáka – chemika nejdůležitější? Odpověděl: „Aby si uvědomovali, že jednotlivec sám o sobě moc nezmůže… a jen chytřejší vás vyzvedne, hlupák potopí.“